Vodník IV

Jaké, jaké by to bylo bez slunéčka podletí? Jaké bylo by zhledání bez vroucího objetí? A když dcera v dlouhém čase matku svou obejme zase, aj, kdo může za zlé míti laskavému dítěti? Celý den se v pláči těší s matkou žena z jezera: "Sbohem, má matičko zlatá! Ach, bojím se večera!" — "Neboj se, má duše drahá, nic se neboj toho vraha; nedopustím, by tě v moci měla vodní příšera!" — (intermezzo) Přišel večer. — Muž zelený chodí venku po dvoře; dvéře klínem zastrčeny, matka s dcerou v komoře. „Neboj se, má drahá duše, nic ti neuškodí v suše, vrah jezerní nemá k tobě žádné moci nahoře.“ — Přišel večer. — Muž zelený chodí venku po dvoře; dvéře klínem zastrčeny, matka s dcerou v komoře. [intermezzo] Když klekání odzvonili, buch buch! venku na dvéře: „Pojď již domů, ženo moje, nemám ještě večeře.“ — „Vari od našeho prahu, vari pryč, ty lstivý vrahu, a co dřív jsi večeříval, večeř zase v jezeře!“ — O půlnoci buch buch! zase na ty dvéře zpukřelé: „Pojď již domů, ženo moje, pojď mi ustlat postele.“ — „Vari od našeho prahu, vari pryč, ty lstivý vrahu, a kdo tobě prve stlával, ať ti zase ustele!“ — O půlnoci buch buch! zase na ty dvéře zpukřelé: „Pojď již domů, ženo moje, pojď mi ustlat postele.“ — „Vari od našeho prahu, vari pryč, ty lstivý vrahu, a kdo tobě prve stlával, ať ti zase ustele!“ — A potřetí buch buch! zase, když se šeřil ranní svit: „Pojď již domů, ženo moje, dítě pláče, dej mu pít!“ „Ach matičko, muka, muka — pro děťátko srdce puká! Matko má, matičko zlatá, nech mne, nech mne zase jít!“ — „Nikam nechoď, dcero moje! Zradu kuje vodní vrah; ač že péči máš o dítě, mně o tebe větší strach. Vari, vrahu, do jezera! Nikam nesmí moje dcera; a pláče-li tvé děťátko, přines je sem na náš práh.“ — Zradu kuje vodní vrah; ač že péči máš o dítě, mně o tebe větší strach. Vari, vrahu, do jezera! Nikam nesmí moje dcera; a pláče-li tvé děťátko, přines je sem na náš práh.“ — Na jezeře bouře hučí, v bouři dítě naříká: nářek ostře bodá v duši, potom náhle zaniká. „Ach matičko, běda, běda, tím pláčem mi krev usedá: matko má, matičko zlatá, strachuji se Vodníka!“ — Něco padlo. — Pode dveřmi mok se jeví — krvavý; a když stará otevřela, kdo leknutí vypraví! Dvě věci tu v krvi leží — mráz po těle hrůzou běží: dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy. Něco padlo. — Pode dveřmi mok se jeví — krvavý; a když stará otevřela, kdo leknutí vypraví! Dvě věci tu v krvi leží — mráz po těle hrůzou běží: dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy. [end] dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy.