Žalm 141

[Žalm 141] [long acoustic intro] Hospodjine, volám tě! Pospěš ke mně, vyslyš mě, když tě volám! Kéž je má modlitba přijata jak kadidlo před tvou tváří, pozdvižení mých dlaní jak večerní obětní dar. Hospoďine, postav stráž k mým ústům, ostrahu ke dveřím mých rtů. Nenakloň srdce mé k něčemu zlému, abych se nedopouštěl ničemností s lidmi, kteří jsou činiteli nepravosti, a nejedl z jejich lahůdek. Ať mě spravedlivý ztluče bude to milosrdenství; ať mě kárá. Ať se má hlava nebrání nejlepšímu oleji a ještě se budu v jejich nouzi modlit. Ti, kdo je soudí, budou svrženi ze skály. A oni uslyší, že mé řeči potěšují. Jako když se země převrací a poltí, naše kosti se válejí u chřtánu podsvětí. K tobě, Panovníku Hospo-dine, hledí mé oči, v tobě hledám útočiště, nevylij mou duši! Chraň mě před těmi, kdo mi nastražili osidlo, před léčkami činitelů nepravosti. Ničemové ať sami upadnou do svých tenat, zatímco já projdu.