Kašpárkův hrobeček

Vždy veselý s rolničkou, s postavičkou maličkou, směle říká „Nazdárek,“ ten náš malý Kašpárek. Smíchem kolem všechny kosí, pak o nocleh večer prosí. Když ve smíchu den svůj prožil, nemá, kde by hlavu složil. Proto prosí „Pane králi, byste vy mi domek dali.“ Král ty prosby liše slyší, Kašpárek má cíle vyšší. Že radost jeho velký um, chtěl by vlastnit malý dům. Bance rolničkou svou ručí, na domek mu snad i půjčí. V bance on se mýlil předraze, v noci spává venku na mraze. A jak dál dny, noci běží, přestává být čilý, svěží. V sejfu banky rolnička, v kraji smutná písnička. Že neměl místa, kde by žil, smutkem on se usoužil. Na kraji města kopeček, u něj plůtek, domeček. Na plácku jak drobeček, tam Kašpárek má hrobeček.