Samota

Otevřel jsem si pivo, zteplanou dvanáctku. Sklenice zasyčela, teď hořkne mi chuť. A pot mi kane z čela. Všude je živo, jen na nádraží mrtvo. Odjíždím vlakem. Tak věrná mi buď. Máváš a v očích, lesknou se ti slzy. Mávám ti taky a křičím: "Neboj!". Vrátím se ti brzy. Vlak hučí a noc nás pohltila. Koncová světla vlaku, jak bludička, jak víla se v dálce ztrácí. Vlak jede hladce, Jak s rakví funebráci. Dopíjím pivo, už chuť mi zesládla. Všude je mrtvo, jen ve vzpomínkách živo. K večeři suchý chleba, bez soli bez sádla. Bez cibule. Samota podobá se žule.