Airport hobo

V dávných časech, když slunce klesalo, Na letišti, kde stíny se mísily, Tam žil bezdomovec, jak šepkala legenda, Jeho jméno neznámo, jen stopy v písku. Srdce mu bylo jako pták bez klece, Křídla ztracená, touha po nebi v očích, V bezpečí hangárů a pod hvězdami, Proslulý byl jeho příběh po všech stranách. Příchozí pilotovali své stroje, Mechanici létali s nářadím v ruce, Ale on? On měl křídla ze snů, Ať šel kamkoliv, jeho sny s ním šly. V noci, když motorový rachot utichal, Slýchali ho, jak zpívá pod hvězdami, O letadlech, která jeho srdce znala, O cestách, které vedly za obzor. Poutníci, co míjeli jeho osamělost, V jeho očích viděli ohnivý plamen, Naděje, že jednou vzlétne na křídlech snů, A stane se součástí nebeského tanci. Ale čas plyne a i legendy mizí, Jeden den už ho na letišti nebylo, Jen prázdný hangár a písek ve větru, A vzpomínky na bezdomovce s křídly. [outro] Tak poletuj, legendo, kam vítr tě nese, Tvá duše zůstane v nebi, kam patří, Ať tvůj příběh žije v písních a vzpomínkách, O letištním bezdomovci, jenž snil o oblacích.