가사
(Verse 1)
Sedím sám v pokoji, prázdnota mě objímá,
vzpomínky na tebe, co už jen stíny má.
Ticho je hlasitější, než kdy dřív,
každej krok, každej sen, teď ztrácí význam svý.
Čas se vleče pomalu, když nejsi tu,
každej den je dlouhej, bez tvýho doteku.
Stíny padají na mě, světlo mizí pryč,
srdce mi bolí, jako by bylo v suti.
(Chorus)
Bez tebe jsem ztracenej, bez tebe jsem sám,
sny se rozpadly, zůstává jen pláč.
Slzy padají, jako déšť v noci,
bolest nepřestává, je to nekonečný pocit.
Vzpomínám na chvíle, kdy jsme byli spolu,
na tvůj smích, na tvůj hlas, na ten krásnej bol.
Teď je tu ticho, co těžko snáším,
bolí mě to víc, než jsem kdy mohl říct.
Stíny minulosti mě obklopují,
každá vzpomínka na tebe mě rozkládá.
Snažím se jít dál, ale cesta je těžká,
bez tebe jsem ztracenej, svět se zdá tak bezbarvej.
Bez tebe jsem ztracenej, bez tebe jsem sám,
sny se rozpadly, zůstává jen pláč.
Slzy padají, jako déšť v noci,
bolest nepřestává, je to nekonečný pocit.
Hledám tě v každém koutě, ve všech stínech noci,
ale ty jsi pryč, a srdce stále bolí.
Vím, že tě už nikdy neuvidím,
ale část mě stále doufá, že jednou se probudím.
Každý den bez tebe je jako věčnost,
každá noc je prázdná, bez tvý přítomnosti.
Srdce mi těžkne, když vzpomínám na tebe,
bolest je hluboká, a já se ztrácím ve tmě.
Každej krok je těžkej, každej dech je boj,
bez tebe je svět jen prázdnej prostor.
Ztratil jsem tě, a s tebou i kus sebe,
bez tebe jsem ztracenej, navždy v bolesti.
Bez tebe jsem ztracenej, bez tebe jsem sám,
sny se rozpadly, zůstává jen pláč.
Slzy padají, jako déšť v noci,
bolest nepřestává, je to nekonečný pocit.
Sedím sám v pokoji, prázdnota mě objímá,
vzpomínky na tebe, co už jen stíny má.
Ticho je hlasitější, než kdy dřív,
každej krok, každej sen, teď ztrácí význam svý.
