歌词
(Verse 1)
Už za dávných časů, příběh se vypráví,
Alkeeno do světa, z jiného se dostaví.
Vzala lidskou podobu, jakoby nic,
ale strašná vlastnost, to je klíč.
Kdokoliv v blízkosti, cítil co měl v srdci,
Alkeeno se tím bavil, zůstal v lidské roli.
Říká si Alkeeno, nevypadá jak muž,
zná čas i prostor, je monstrum už.
(Chorus)
Alkeeno přichází, pravdu ti ukáže,
každý cítí to, co v nitru skrýváte.
Nad soudem se vznáší, chaos přichází,
všichni zakusí, co sami tvoří, zmizí.
(Verse 2)
U soudu se objeví, když líčení běží,
soudí čarodějnici, byliny trhá, věří.
Upálit ji chtějí, není to nic lehký,
Alkeeno sedí, schoulený v plášti měkkým.
Po rozsudku vznese se, chapadla se změní,
soudem vlálo stovky, strach z lidí pramení.
„Čaroděj, na hranici!“ křičí všichni hlasitě,
nejhlasitější pálí plameny po těle.
(Chorus)
Alkeeno přichází, pravdu ti ukáže,
každý cítí to, co v nitru skrýváte.
Nad soudem se vznáší, chaos přichází,
všichni zakusí, co sami tvoří, zmizí.
(Bridge)
„Každý ať zakusí, co sám si tvoří,
nikdož se nermoutí, všechno nechť shoří.“
Lidé ve zmatku, hlas ze záhrobí,
soudce, obžalovaná, všichni mrtví v hrobě.
(Verse 3)
Jediná žena klidně sedí, pozoruje scény,
Alkeeno se změní zpátky, k ní přistoupí s němým.
Nabídne svou dlaň, žena dotkne se jeho,
a oba zmizí, zanechávají všeho.
(Chorus)
Alkeeno přichází, pravdu ti ukáže,
každý cítí to, co v nitru skrýváte.
Nad soudem se vznáší, chaos přichází,
všichni zakusí, co sami tvoří, zmizí.
(Outro)
Za dávných časů, ze sna pronikla,
bytost zvláštní, co nikdo nezná.
Člověka přijala, bez lidských vlastností,
Alkeeno, monstrum, bez báze či zášti.
Ruce, nohy vlály, místností se táhly,
lidé ve strachu, o život se báli.
S úsměvem se snesl, Alkeeno na zem,
a život u soudu, ustrnul rázem.
