Balada o Pyromanovi

(Sloka 1) V staré Libavé hospodu měl, kluk, co v ohni radost svou zřel. S kamarády tam pili a smáli, pak se ten krčmář k činu sebrali. (Refrén) Plameny šlehaly, na nebi zář, stará Libavá, to byl ten snář. Hospodská brána v popelu stála, a náš hrdina prchal, srdce pálila. (Sloka 2) Do Šternberku se přestěhoval, město plné Cikánů poznával. Kolem ohňů tančily jejich stíny, on zas ten oheň rozžehnul v hlubině. (Refrén) Plameny šlehaly, na nebi zář, Šternberk v plamenech, to byl ten snář. Město v popelu, ve vzduchu dým, kluk s ohněm v srdci zůstává svým. (Bridge) Proč zapálil to, co miloval? Snad hledal, co v ohni prožíval. V plamenech našel svůj osud zlý, na světě zanechal spálené sny. (Sloka 3) Ve větru dál slyšet jeho smích, plameny tančí v jeho křivých hrách. Srdce pyromana nikdy nezchladne, tam, kde hoří, je jeho hlavní plán. (Refrén) Plameny šlehaly, na nebi zář, kde kluk ten kráčí, tam vládne zmar. Šternberk a Libavá, v popelu plát, v ohnivém tanci teď jeho duše zná. (Outro) A tak končí příběh o chlapci zlém, který v plamenech našel svůj domov tem. Libavá, Šternberk, vše zničil plamen, v ohni a kouři zůstal jen stín a klam.