Na hřišti

(1. sloka) Pavel šel na hřiště s týmem svých kolegů, všichni čekali, že bude chytat v brance, ale první míč, co letěl k němu, byl k smíchu, Pavel se jen díval, jak padá do sítě ladně. (refren) Pavel má dvě levé nohy, míč mu vždycky z rukou uteče, za brankou se často schová, když děti ho obehrát umějí tak snadně. (2. sloka) Když se míč blíží, Pavel ztrácí hlavu, z branky couvá, jako by šel na pivo, malé děti s ním hrají svou zábavu, on jen sleduje, jak mu to neklape a jde to. (refren) Pavel má dvě levé nohy, míč mu vždycky z rukou uteče, za brankou se často schová, když děti ho obehrát umějí tak snadně. (bridge) Kolegové volají: "Pavle, kde jsi zas?" On stojí za brankou, jako by ztratil čas, v bráně chybí, míče se bojí, ale všichni ho mají rádi, to je jeho štěstí. (3. sloka) Jednoho dne snad Pavel najde kuráž, přestane se schovávat a bude bojovat, možná chytí míč a bude mít odvahu, nebo zase zmizí za brankou v záchvatu plachosti. (refren) Pavel má dvě levé nohy, míč mu vždycky z rukou uteče, za brankou se často schová, když děti ho obehrát umějí tak snadně. (závěr) Ale Pavel je náš kamarád, ať se schovává nebo bojuje rád, fotbal hrajeme pro radost, ne pro slávu, a s Pavlem je to vždycky skvělá hra, to je naše právo.