Jakubův botník

Jednou takhle ráno, śtěstí se na mě usmálo. Zvonek zvoní, já utíkám dolů, abych vyhověl tomu zvonu. Před dveřmi čeká pantáta a za ním plná paleta. Nezajímá mne co je na ní, položená leží na chodníku, mne problesklo hlavou: Ta podobá se botníku! [Verse 2] Modlitby mé byly vyslyšeny, štěstí se na mě usmálo. V chodbě doma čeká na mě mé dřevěné děťátko. Moje paní z práce spěchá zraku svému nevěří, překvapením srdce skáče a ulehá ke dveřím. Jakub šílí fotí botník na onlyfrens. Netuší že jeho botník není žádný mercedes-benz. Fotky už jsou na skupině, Šovan smíchy umírá. Venca boha prosí marně, Malis do kuchyně utíká nepřeje si aby Ale, tyhle snímky trpěla.